Téměř všechny průmyslové výrobky určené spotřebitelům, finální produkty a výrobky zemědělsko – potravinářského oboru ale také některé produkty chemického průmyslu, farmacie, oboru kosmetiky ale často třeba i stavebnictví by bez obalů z nejrůznějších materiálů nemohly být přepravovány od výrobců a dodávány uživatelům a finálním spotřebitelům. Fungující a prosperující trh by tak nemohl vůbec existovat. Snad jen v oblasti prodeje některých druhů oblečení, obuvi a třeba automobilů, nebo nemovitostí může být obal podružnou záležitostí.

Obaly všech typů a skupin musí plnit přednostně a v první řadě požadavky příslušné ochrany zboží proti poškození při přepravě a skladování, zajištění snadné manipulovatelnosti s baleným zbožím a podmínky snadného plnění příslušných množství a objemů. Tyto dnes zcela běžně zabezpečované a samozřejmé technické požadavky na obal se v minulosti často dařilo plnit jen zčásti a omezeně, což bylo dané historickým vývojem potřebných obalových materiálů a balicích technologií. Přestože požadavky na technické parametry balení se neustále zvyšují, je v současné době splnění těchto tří základních vlastností obalu (ochrana, manipulovatelnost, plnění) v rozvinutých zemích považováno za zcela běžné a nezbytné. V současnosti však stále více do popředí vystupují požadavky vizuálně komunikační, informační, marketingové a reklamně propagační, které určují finální prodejnost zboží. To zajišťuje celkový design obalu, především pak jeho konstrukce, grafická úprava obalu a také samozřejmě kvalita jeho výroby a zušlechtění, včetně potisku. Uživatele obalu přitom většinou stále méně zajímá jak složitě a z jakého konkrétního materiálu byl obal vyroben a jakou tiskovou technikou byl potištěn (a ve výrobě obalů se dnes používají v různém zastoupení prakticky všechny tiskové techniky) ale spíše jsou důležité jeho celkové vlastnosti, výsledek jeho působení (skloubení konstrukce a grafického designu) a samozřejmě také jeho cena. Obaly jsou přitom vyráběny z široké škály nejrůznějších materiálů od papírů, kartonů a lepenek (včetně vlnité lepenky) přes plasty až po plech, dřevo, sklo a textil. Obaly na bázi papíru a lepenek však stále dominují.

Zastoupení různých materiálů na výrobu obalů a druh použité technologie výroby a tisku přitom výrazně kolísá podle toho, jedná-li se o obaly spotřebitelské, skupinové, nebo přepravní (nemůžeme zapomenout ani na pomocné obalové prostředky) a také podle toho, sledujeme-li příslušné statistické údaje o spotřebě daných materiálů v tunách, kusech, metrech čtverečních nebo třeba finančních objemech. Není tak možné naprosto objektivně porovnat třeba produkci přepravních obalů (zde dominují krabice z vlnité lepenky potištěné flexotiskem) například se spotřebitelským balením do sáčků, kde si konkurují významně plastové (mikroten většinou bez potisku) a papírové sáčky (většinou potištěné flexotiskem). U sáčků se v počtech kusů jedná o velká čísla, ale v hmotnostních objemech tento obor balení nemůže konkurovat produkci přepravních obalů z vlnitých lepenek. Návazně pak není možné ani objektivně porovnávat investiční náročnost strojního zařízení na výrobu sáčků se zařízeními na výrobou a zpracování vlnité lepenky, kde se jedná o investice mnohonásobně vyšší. Většina statistických čísel o produkci obalů je tedy velmi obecných a značně nepřesných a jedná se často spíše o údaje vycházející z celkové spotřeby surovin a materiálů na výrobu příslušných obalů.

Reklamní působení obalů
Různé druhy a typy obalů vykazují samozřejmě velmi rozdílný stupeň přímého působení na finálního spotřebitele, který zboží a tedy i obal kupuje a především tedy také platí. Současné marketingové průzkumy stále více potvrzují předpoklad, že finální rozhodnutí o koupi daného výrobku se děje mnohdy až přímo v prodejně při přímém porovnání požadovaných produktů, a že tedy právě prodejní místo, umístění zboží a jeho přímé působení (a tedy také jeho balení) rozhodují o úspěšnosti výrobku a tedy prodejních snah výrobce. Je to zjištění o to zajímavější, že současně je prezentováno, že výrobci zboží převážnou většinu finančních prostředků investují do reklamy tištěné (noviny, časopisy, nabídkové letáky, bilboardy) a do reklamy v elektronických médiích (především televize, rádio, internet apod.), přičemž na obalech se naopak snaží paradoxně hlavně co nejvíce ušetřit. Konečné rozhodnutí kupujícího ovlivňuje především spotřebitelský obal, který zákazník zblízka vidí, bere přímo do ruky a čte (nebo nahmatává na něm v Braillově písmu) různé informace (ty, které jsou povinné i ty další – propagační). U spotřebitelského obalu hraje kvalita materiálu a praktičnost konstrukce, grafické zpracování a kvalita výroby a potisku (včetně zušlechtění) tu nejdůležitější roli, ať se jedná o přebal čokolády, nebo müssli tyčinek, či o balení sýra, bonboniéru, masovou konzervu, krabici s mlékem nebo džusem, láhev s okurkami nebo drahou whisky.

Skupinový obal mnohdy může plnit funkci velmi podobnou obalu spotřebitelskému, především u malých výrobků, které se kupují ve větším počtu. Často však také slouží v prodejně současně jako obal vystavovací (přímé oslovení zákazníka) a z toho pak samozřejmě vyplývají i velké nároky na kvalitu jeho zpracování a také jeho potisk.
S přepravními obaly naproti tomu mnohdy finální kupující mnohdy ani nepřijde do styku. Proto na nich jsou uvedena často pouze základní informační data, i když to samozřejmě neznamená, že např. obaly na televizory, mikrovlnné trouby, počítače a jejich tiskárny, ale třeba i na banány nemohou být kvalitně zpracované a náročně barevně potištěné. Zde však zákazník více vybírá podle většinou samostatně vystaveného nezabaleného zboží, než podle přepravního obalu.
Mezi pomocné obalové prostředky patří také například etikety, o jejichž kvalitě, náročnosti výroby a požadavcích na špičkové grafické zpracování není třeba zvláště mluvit. Lze jen v této souvislosti připomenout, že z papírenského hlediska se jedná možná o nejstarší uplatnění papíru (ručně psané etikety na lahve a kameninové nádoby) – materiálu vyvinutého především prvotně pro psaní a posléze i jako média k tisku – v obalové technice.
Samostatnou skupinou jsou vystavovací obaly a displeje, kde reklamní a propagační působení má zcela prvořadou funkci, které odpovídá i jejich design a konstrukce. Často však je lze využít kombinovaně s plněním požadavků na přepravu zboží (tedy obalů skupinových, nebo i přepravních).

Tiskové techniky ve výrobě obalů
Jak již bylo zmíněno, i nejnáročněji konstruované a designově vymyšlené obaly by bez kvalitního potisku měly jen poloviční efekt. Uplatňují se prakticky všechny tiskové techniky, ale jejich zastoupení na výrobě obalů není a ani nemůže být zcela přesným číslem, nýbrž jen jistým statistickým vyjádřením řady neúplných a ne zcela přesných údajů. Dlouhodobé statistiky nám říkají, že v roce 1985 byl v obalové technice s podílem 48 % dominantní ofsetový tisk, následovaný s odstupem flexotiskem a hlubotiskem (obojí cca 23 %) a dále ostatními tiskovými technikami (včetně teprve jen pomalu nastupujícího digitálního tisku) s podílem 6 %. V roce 2005 měl již flexotisk (dle údajů KBA a DuPont) zajišťovat potisk nejméně 38 % obalů, ofset 36 %, hlubotisk ale jen 15 % a ostatní tiskové techniky asi 11 %. Nejnovější údaje za posledních pět let se zřejmě dovíme na letošním veletrhu Interpack 2011 v květnu v Düsseldorfu. Percentuální zastoupení tiskových technologií se sice ve statistikách měnilo a bude měnit, ale to celé se děje při neustále se zvyšujícím absolutním objemu potištěných obalů a obalových materiálů, takže ani u ofsetu se nejednalo v žádném případě o pokles objemu produkce v absolutních číslech. U flexotisku ovšem je nárůst produkce velmi výrazný, daný jeho využitím jeho možnostmi hlavně při potisku flexibilních materiálů a vlnité lepenky, užívá se však hojně i při výrobě skládaček (hlavně speciálních, jako jsou například obaly Tetra Brik apod.) a při tisku etiket (pomocné obalové prostředky).

Flexotisk dnes prokazuje kvalitu tisku srovnatelnou se všemi ostatními technikami a v mnohých parametrech je výrazně překonává, například v možnostech potisku materiálů o velké tloušťce s nerovným povrchem (vlnité lepenky). Pokud se výrobci obalů z vlnitých lepenek dříve hájili, že na tomto materiálu není možno dosáhnout kvality potisku jako při ofsetové technologii na skládačkové lepence, byla to samozřejmě částečně pravda, ale je proto nutné volit takovou grafickou úpravu obalu, aby se slabiny flexotisku neprojevovaly a naopak se uplatnily maximálně jeho výhody oproti jiným tiskovým technikám. Navíc je možno využít vedle přímého potisku VL také vícebarevného kotoučového preprintu (předpotisku) krycí vrstvy vlnité lepenky. Výrazně se v současné době samozřejmě projevuje i vzestup použití digitálních tiskových technologií (především v dotiku personalizujících údajů), případně kombinovaných potisků, využívajících různé základní tiskové technologie společně v on-line zařízeních.

Základní porovnání možností a nejvhodnějšího uplatnění jednotlivých tiskových technik z hlediska kvality obalu a velikosti tiskového nákladu zjednodušeně říká, že nejvyšší kvalitu, při možných velmi vysokých a opakovaných tiskových nákladech nám přináší hlubotisk, flexotisk zajišťuje dobrou kvalitu při středních a vysokých tiskových nákladech, ofset pak zaručuje špičkovou kvalitu, ale hlavně při menších a středních tiskových nákladech. Rovněž například digitální tisk je dobře konkurenceschopný, ale nejvíce se uplatňuje hlavně při menším množství potištěných výrobků.

Výhody obalových materiálů a obalů zušlechtěných flexotiskovou technologií z hlediska porovnání kvalita/cena nevynikají jen v případě vlnité lepenky, ale v poslední době stále více i při již zmíněném potisku flexibilních materiálů (přebaly různých tyčinek, oplatek, tatranek ale i dalšího potravinářského zboží a průmyslových výrobků apod.). Při potisku monomateriálových i různě kašírovaných obalových materiálů kotoučovými technologiemi, včetně kombinací různých plastů mezi sebou, s papírem a Al fólií hrají běžně osmi až desetibarvové flexotiskové stroje s centrálním tiskovým válcem dominantní roli a mohou být výkonově a kvalitativně porovnávány prakticky jen s kotoučovým hlubotiskem, který je rovněž vhodnou tiskovou technologií pro tuto speciální skupinu obalů.

Skládačky
Skládačky patří mezi nejrozšířenější spotřebitelské obaly a mají nezastupitelnou funkci při balení a finálním prodeji (a tedy ovlivnění kupujícícho) u kosmetických výrobků, léků, potravinářského zboží (ve své specializované podobě sem patří i kartonové obaly na tekutiny a sypké výrobky jako např. Tetra Pak, Tetra Brik a Combibloc), ale i menších průmyslových výrobků, pracích prášků, krmiv pro zvířata apod. Základem pro jejich výrobu bývá skládačková lepenka, mohou být použity i různé jednovrstvé grafické kartony (pro nejmenší skládačky), hladké lepenky nebo dokonce i tenčí varianty vlnitých lepenek (typ N, F, E – mikrovlna atd.). Kromě zmíněných samozřejmých funkcí ochrany zboží, vytvoření manipulovatelné jednotky a možností podmínek automatizovaného plnění slouží většina těchto obalů právě také k optimálnímu zajišťování prodejně propagačních a estetických požadavků, neboť jsou běžně přímo vystaveny očím zákazníka na regálech nebo pultech prodejen a poté i doma před spotřebou. K tomu je kvalitní potisk různými tiskovými technikami bezpodmínečně nutný. Především se využívá ofsetová technologie, ale také flexotisk, hlubotisk, někdy i sítotisk nebo digitální tisk s doplněním o lakování, či ražbu fóliemi nebo Braillova písma. Běžně užívané jsou i kombinace několika uvedených technik.

Právě například v potisku nejrozmanitějších typů skládaček na úzkodráhových kombinovaných flexotiskových linkách je spatřována kromě jiného budoucnost rychlé a operativní výroby těchto obalů, jak dokazují výsledky z USA. Ve strojích, kde je materiál (skládačková lepenka) odvíjen z kotouče mohou být integrovány různé tiskové a zušlechťovací jednotky (flexotisk doplněný sítotiskem, ražbou, zlacením, nanášením běžných a UV laků apod.), vytváření linek ohybu a výsek, navazovat může i skládání a lepení obalů. Celé výrobní zařízení na skládačky navíc může být integrováno přímo do balicícho procesu, kde hned následuje vkládání příbalových letáků (opět tištěných in-line), vlastního baleného zboží (například léků souběžně balených do blistrů) a posléze přebalení do skupinového či přímo přepravního balení. Celý tento systém může podstatně snížit náklady na balení (v případě léčiv se uvádí se až o 80 %), neboť zajišťuje úspory na materiálu, ale i na pracnosti výroby a kontrole kvality, správnosti a bezpečnosti vkládání informací pro uživatele baleného produktu, nebo označování již zmíněným Braillovým písmem.

Vynikající kvalitu. skládaček samozřejmě zajišťuje v největším měřítku i u nás nejrozšířenější postup výroby z archů skládačkové lepenky. Potisk na archových vícebarvových ofsetových strojích, doplněných dnes často flexotiskovými jednotkami, lakováním, zlacením, ražbou apod. vykazuje naprosto špičkovou kvalitu, která umožňuje finální skládačce (po technologickém dokončení) být tím nejoptimálnějším reklamním předmětem.

Závěr
Stále se hledají nejvhodnější a nejlepší technologie a ověřují se nejnovější zkušenosti a požadavky v oblasti výroby obalů a jejich prostřednictvím pak co nejefektivnější prodej zboží. Současný rychlý rozvoj trhu nám dává k dispozici další a novější informace o potřebném rozvoji produkce a užití obalů a vývoji odpovídajících obalových materiálů a tiskových technologií ve všech oblastech jejich možného využití.

Každé nové údaje nám pak umožňují porovnávat jednotlivé výrobní a balicí technologie a kvalitu a uplatnění jimi zajišťovaných produktů a stanovovat podle nich výhledy a očekávání obalářského a souvisejícího tiskového (polygrafického) a papírenského (výroba odpovídajících obalových materiálů) průmyslu do budoucna. I když i nyní již s naprostou určitostí víme, že ze všech obalů se nakonec jednou stane odpad – v případě obalů z papírů a lepenek pak žádoucí, snadno recyklovatelná surovina.

autor: Miloš Lešikar
Text prevzatý z časopisu: Papír a celulóza 1/2011 str. 14-16.

KOENIG&BAUER- logo
KOENIG&BAUER- logo